Profesor Martin Jínek, biochemik z Curyšské univerzity, má již ve věku 38 let užasnou vědeckou kariéru. Absolvoval Cambridge (master titul), dále pracoval v Evropské molekulární biologické laboratoři v Heidelbergu (doktorský titul), následoval pobyt na Kalifornské univerzitě Berkeley (vědecký pracovník). Od roku 2013 je v Curychu, kde působí jako profesor, má vlastní laboratoř a vede vědecký tým.

Světová vědecká veřejnost jeho výsledky oceňuje, získal řadu mezinárodních ocenění, protože jeho výsledky posouvají vpřed genetický výzkum a jeho aplikace.

V praxi to znamená např. léčení dosud neléčitelných dědičných nemocí nebo tvorbu nových léků.

Jeho revoluční metoda v genové technologii (CRISPR-Cas9) vychází z použití bakteriálního proteinu Cas9 pro editování genů. Jedná se o univerzální editor pro genové řetězce, použitelný pro lidi, zvířata i rostliny. Geny v buňce mohou být vyříznuty, vloženy, aktivovány nebo deaktivovány.

Jeho nový genový editor umožnuje provést tyto funkce jednoduše, efektivně a dokonce u více genů najednou. V praxi to například znamená, že vědci při pokusech na myších v oblasti výzkumu genů obdrží výsledky místo dvou let již během dnů event. týdnů.

S prof. Martinem Jínkem jsem se osobně setkal na curyšské univerzitě a hned úvodem jsem mu pogratuloval k nedávno udělené vědecké ceně „International Research Scholar Award“.

Při této příležitosti jsem se ho zeptal na to, co už nenajdete na internetu nebo v jeho C.V.

Jak Vás formovala pro dnešní práci rodina, základní a střední škola?

Narodil jsem se v Třinci, můj otec je inženýrem a maminka lékařkou. Mám jednoho bratra, který je lékařem. Zájem o vědu jsem měl od dětství, můj první mikroskop jsem dostal kolem 11 let. Ruštinu jsem měl jen jeden rok, ale němčinu a angličtinu již na základní škole. Na gymnáziu jsem se zúčastnil i olympiády v matematice a chemii.

V 17 letech jsem dostal jednoroční stipendium na střední školu do Velké Británie. Můj pobyt byl prodloužen o další rok a tím jsem tam i odmaturoval.

Co Vás vedlo k rozhodnutí pro Cambridge univerzitu?

Po maturitě mě bylo jasné, že chci studovat přírodní vědy. Ve srovnání s Oxfordem, v Cambridge na univerzitě se v prvním období studovaly všeobecné přírodní vědy a potom se volila specializace. To mně více vyhovovalo. Přes kontakty z gymnázia, pohovory a zkoušky jsem získal stipendium na bakalářské a masterské studium, které jsem studoval najednou a úspěšně zakončil.

Po pobytech v GB, D, USA jste teď ve Švýcarsku. Jak jste se zaklimatizoval v Curychu?

Po třech dlouhodobých pobytech ve třech zemích proběhla aklimatizace velice rychle. Curyšská univerzita je známa výborným akademickým prostředím, v práci pokračuji dále na technologii CRISPR Cas9, ale i na jiných projektech. Nové je pro mě dojíždění z Basileje, kde bydlím s přítelkyní, mimochodem také vědeckou pracovnicí.

Z těch největších překvapení, při znalosti němčiny, jsou pro mě dialekty Zürichdeutsch a Baslerdeutsch a jejich rozdíl, bližší je mně Zürichdeutsch.

Švýcarsko je doslova líheň pro Nobelové ceny. Vše nasvědčuje i pro Vaši kandidaturu. Píše o tom i denní švýcarský tisk. Jaká je Vaše šance?

Dá se očekávat, že technologie CRISPR-Cas9, na jejímž objevu jsem se v Berkeley, v týmu prof. Jennifer Doudna podílel a kde jsem také i spoluautorem podaného patentu, bude oceněna Nobelovou cenou. Pravidlem však obvykle je, že budou pro udělení ceny vybráni vedoucí vědeckých týmů, takže cenu v mém případě neočekávám. Aby to nebylo jednoduché, tak nárok na patent nahlásil též jiný vědecký tým a tak je vše otevřené.

Jak vypadá Váš pracovní den na univerzitě?

Můj vědecký tým je mezinárodní a má 15 členů, vědecké pracovníky, doktorandy, laborantku, studenty s diplomovými pracemi a krátkodobé stážisty.

Pravidelně pro ně definuji úkoly, společně analyzujeme výsledky a publikujeme je. Kromě vedení týmu mám další role jako získávání finančních grantů, hledání a výběr vědeckých pracovníků do naší výzkumné skupiny. Důležitá je i evaluace a zajištění přístrojů pro naši laboratoř a nesmí se zapomenout i na spolupráci s dalšími laboratořemi na univerzitě i mimo ní. Jako profesor mám samozřejmě i přednášky a dohled nad doktorskými a diplomovými pracemi.

Jak často pobýváte v České republice, máte též pracovní kontakty?

Během roku jsem párkrát v Čechách, pravidelně udržuji kontakt s rodinou a přáteli. Mám i kontakt s kolegy a kolegyněmi z biochemických pracovišť.

Ne náhodou je jedna doktorandka v týmu z Čech a další doktorand je ze Slovenska, právě na jejich doporučení.

Jak trávíte svůj volný čas a kterému hobby se věnujete?

Volný čas mně ještě v Heidelbergu dovolil hrát na baskytaru v kapele. K tomu se už bohužel nevrátím, ale hudba zůstává mezi koníčky. Kromě čtení literatury faktů mě zajímá i historie. Ze sportu mám rád vysokohorskou turistiku nebo lyžuji. Nově mě zaujalo a též se věnuji plachtění na Curyšském jezeře. 

Které výzvy na vás čekají v tomto roce a v příštích letech?

Na konci letošního roku doufám v udělení řádné profesury na univerzitě, tzn. na dobu neurčitou. Obor biochemie nukleových kyselin a technologie CRISPR-Cas9 nabízí mnoho dalších zajímavých vědeckých projektů, a těm bych se rád věnoval i do budoucna.

Pane profesore, děkuji za pozvání a rozhovor pro čtenáře Zpravodaje. Přeji Vám a Vašemu týmu další vědecké úspěchy.

Autor: Ivan Valíček