Říčka Orino v zadním údolí Malvaglia je opravdová horská bystřina. Řítí se přes skály do údolí, občas utvoří mezi balvany malou tůňku. Ta ale není na koupání, voda je opravdu ledová.
Úplně vzadu v údolí, v nadmořské výšce asi 1200 m, leží osada Dandrio. Dneska je to jen prázdninové místo pro pár zasvěcených, ale dříve bylo také Dandrio stále obydlené, obyvatelé se věnovali zemědělství: na malých políčkách se pěstoval ječmen a brambory, na svazích se pásly kozy a také nějaká ta ovce. A chodili dolů do Val Blenio za prací.
Na Orinu si postavili obyvatelé Dandria mlýn. Sloužil jim na semletí jejich produktů, hned vedle mlýna pec, kde pekli chleba. Zub času a nějaká ta velká voda ale mlýn poničily. V devadesátých letech minulého století se pár nadšenců rozhodlo mlýn obnovit. A také kanál, který na něj přiváděl vodu. Jejich úsilí se setkalo s úspěchem a dílo dokončili. Od té doby se slaví každý rok v červnu v Dandriu „Sagra del mulino“.
Mlýn je kamenný a má dvě poschodí. Dole je vodorovná „turbína“, lopatkové kolo. Voda na něj padá z výšky asi dvou metrů, otáčí jím, a tím také svislou hřídelí, na které je v mlýnici o poschodí výše nasazený otáčivý mlýnský kámen. Ten leží na druhém, pevném mlýnském kameni. Až na ty kameny je celé zařízení ze dřeva. Otvorem ve středu otáčivého kamene se sype ze zásobníku nad ním zrní, rozemletá masa se sbírá na celém obvodu pevného kamene. Masa se proseje jemným sítem a mouka je hotová.
Aby nevznikla chybná představa, mlýnice má rozměry asi dvakrát dva metry. Celá stavba je postavená z kamene, metodou suché zdi. Střecha pochopitelně ze žulových desek, jiná tady v údolí nemá co dělat! Suchá zeď propouští vzduch, ale ne světlo. Když bylo v mlýnici potřeba světlo, nechaly se prostě otevřené dveře. V rohu mlýnice stála truhla na zásobní zrní.
Na „Sagru del mulino“ se sjížděli návštěvníci z blízkého i dalekého okolí. Den dva předtím se namlelo trochu mouky, ta se smíchala s připraveným kváskem na těsto. Ráno se pak rozpálila nedaleká pec a upekl se chléb.
Byl tradičně tmavý a chutnal výborně. Takhle se v dobách, kdy bylo Dandrio ještě obydlené, pekl chléb jednou za měsíc, kváskový chléb vydržel tak dlouho jedlý. Návštěvníci sagry si ho tu mohli koupit. K tomu samozřejmě špek a salsicce, nebo kozí sýr z Alpe di Cava z vedlejšího údolí Pontirone. Většinou se k tomu připíjelo vínem, kdo ho snesl! Suroviny a ingredience se dovážely zdola z údolí, tady nahoře se teď již nepěstovalo nic. Nejvýš položená zemědělská půda ve Val Malvaglia bylo políčko brambor v Madře, které tam založil náš přítel Remo.
Na sagře utržené peníze sloužily k údržbě a vylepšování mlýna a na nákup surovin na oslavu příští rok. A pár frantíků také na nějakou tu lahev grappy pro aktivní členy skupiny „Alpský mlýn v Dandriu“ a jejich blízké přátele, jako tekutou odměnu za jejich úžasný nápad a bohulibou činnost.
Jan Kříž, 10./2023