Řada českých emigrantů po roce 1968 se ve své nové domovině uplatnila ve sportu. Na tuto dobu vzpomíná ve svém článku níže Jaromír Radecký.
Čeští I slovenští sportovci jsou ve Švýcarsku populární dosud. O některých z nich jste si mohli přečíst již v časopisu SWISSMAG. Hned v prvním čísle jsme se věnovali tenistce Martině Hingis (č. 1, str.10-11). Představili jsme také hokejistu Josefa Marhu (č.2 – str. 10-11, a č.21, veslaře Reného Líbala (č8.- str. 54-55 a č.29 – str. 30-32 nebo fotbalistu Tomáše Vaclíka v č.13, str. 28-29. O osudu českých hokejistů, kteří volili mezi Davosem nebo Jáchymovem jsme psali v čísle 10 na straně 21.
A jak na sportovní aktivity Čechů ve Švýcarsku v letech 1970-1990 vzpomíná Jaromír Radecký, člen Klubu přátel Švýcarska?
Sportovní stopa ve Švýcarsku v první generaci – 1970 až 1990
Nejprve krátce k mé osobě: Do Švýcarska jsem přišel v jednatřiceti letech jako vytrénovaný a vysportovaný singel-kanoista, který byl v České republice i členem národního mužstva. V Německu jsem si zakoupil singel-kanoe poslední model a hledal nějakou loděnici, kde by se dalo závodit. Našel jsem hned dvě. Kanuclub Zürich, kde byli ale jenom turisté a potom Kanuclub Rapperswil , kde se doopravdy závodilo.
Po nějakém čase mě oslovil kamarád Karel Medřický a informoval mě, že na Hallwilersee založil Nikolas Gerhard Hayek tenisclub a hledají hráče do mužstva za Interclub. Tam jsem hrál zhruba dva roky a potom jsem byl přijat do Interclubu TC Obersiggenthal v Nussbaumenu, kde jsem i bydlel. TCO jsem zůstal věrný až dodnes. V podstatě jsem byl činný jen v kanoistice a v tenisu. To je tedy tak ve stručnosti můj příběh. O dalších českých sportovcích a jejich aktivitách se dále rozepisuji podrobněji.
Kanuclub Rapperswil: Ve své době to byl největší kanuclub ve Švýcarsku, kde se soustředila elita české a slovenské kanoistiky. Nejznámějším členem byl kajakář a olympionik Vašek Mára a deblkanoista a rovněž i olympionik Tomáš Šach. (deblkanoe Šach-Školník). Byl to klub, kde se systematicky pracovalo s mládeží. Oba dva, jak Vašek Mára, tak i Tomáš Šach předávali jako trenéři úspěšně své zkušenosti mladým švýcarským nadějím. Kanuclub pořádal i regaty a sám také vyjížděl na regaty v Německu a na olympijský kanál v Dachau u Mnichova. Regatu v Rapperswilu na 1000metrů jsem vyhrál dvakrát. Na startu bylo 6 kanoí a soutěžící byli samí Češi.
Nemohu rovněž vynechat jednoho významného kanoistu a mistra světa na 10 kilometrů z roku 1952. Myslím tím Dr. Jiřího Vokněra z francouzského Maconu, který bydlel a praktikoval ve Flawilu SG. Když se hrál tenisový turnaj dorostenek ve Flawilu, byl turnajovým lékařem. Všichni jsme s ním měli čilý kontakt a on nám léčil i naše bolístky.
Na konci osmdesátých let byly uspořádány v Dánsku první Olympijské hry seniorů, a to ve všech věkových kategoriích. Za vodáky byl přihlášen Dr. Jiří Vokněr – maraton, Tomáš Šach – maraton v mladší kategorii a Jaromír Radecký – maraton, 5 kilometrů a 500 metrů sprint. V maratonu zvítězil Jaromír Radecký a v těsném sledu za ním na druhém místě byl Dr. Jiří Vokněr. V závodě na 5 kilometrů a ve sprintu zvítězil Jaromír Radecký..
Tenisový fenomén Dr. Startel (nebo Startl)
Dr. Startl přišel do Švýcarska už skoro v důchodovém věku. Údajně byl tenisovým trenérem v Dukle Praha. V tenisové hale u Petra Rybyšára založil tenisovou školu Dr. Startl. Jelikož nejezdil autem, vozil ho Jaromír Melich, který se zároveň u něj učil. Později chtěl založit vlastní školu, což se mu povedlo. Jaromír Melich sice nikdy tenis nehrál, ale měl dobré oko na techniku a uměl výborně zacházet s dětmi. Kdo hraje tenis, jistě ví, že forhend je velice komplikovaný úder a učí se opravdu těžko. Proto Dr. Startl rozložil tento úder na tři fáze. Postavení balónu a úder, potom k tomu přidat kličku, a nakonec celý úder i se zapojením nohou. Hlavně první fáze úderu – přenesení váhy na pravou nohu, v mrtvém bodě trefit míček a potom zvednout levou nohu – si vysloužila posměšky u ostatních trenérů. Ovšem po necelých dvou letech je smích přešel. Startlovci, jak se jim všude říkalo, vyhrávali jeden turnaj za druhým a excelovali ve švýcarské lize Interclub. Mezitím se objevil i ATP hráč Jakub Hlásek, který byl také Startlovým žákem a z žen musím jmenovat Martinu Hingis. Ta sice u Startla nikdy netrénovala, ale její maminka Melani Molitor, která byla také trenérkou, si Startlovu metodu osvojila a Martinu ji naučila. Švýcaři zpočátku nechápali, co se děje, ale pak s uznáním přiznali, že švýcarský tenis je absolutně v českých rukou. V té době byl už Dr. Startl plně uznáván a rovněž i jeho metoda. Byl pozván, aby přednášel tenisovou teorii na sportovní vysoké škole v Maglingenu. Myslím, že v tu dobu byl prezidentem švýcarského tenisového svazu Dr. Svatopluk Stojan. Také není možno opominout skutečnost, že tenisový trenér v Bazileji Josef Kácovský naučil Federera všechny údery. Nejúspěšnějším seniorským tenistou a mnohonásobným mistrem světa v různých věkových kategoriích byl potom Petr Koláček.
Zajímavé osobnosti:
Za připomínku jistě stojí hokejista Jiří Křen, bývalý Sparťan, který zůstal při Spengler Cupu v Davosu, potom se přesunul do Ambri Piota, kde hrál a trénoval. Tam se také oženil a žije dodnes.
Další zajímavou osobností byl například Josef Pelz, barový pianista, učitel hudby, a také dobrý tenista. Hrával na piano v Orient expresu. Údajně, když jednou vlak někde zastavil, zašel s kolegy na pivo a vlak jim mezitím ujel. Museli ho dohánět taxíkem.
Ještě bych zmínil trenéra švýcarských gymnastek, Marciniho z Litvínova, který dotáhl švýcarské gymnastky na světovou úroveň.
Dalším tenisovým trenérem byl rovněž Jaroslav Krupička, který působil jako tenisový trenér a ligový hokejista v různých švýcarských klubech.
To byla slavná éra československých sportovců první generace ve Švýcarsku.
Jaromír Radecký