Švýcaři mají málo přírodního nerostného bohatství. Jako společnost tím moc netrpí, věnují se prostě jiným činnostem. Zato mají sýr, hodně sýrů a výborných. Jedním z produktů, který se dělá ze sýrů, je fondue. To slovo pochází z francouzštiny a znamená tavený, je to příčestí minulé od slova fonder, česky tavit nebo slévat.
Mnohé kuchařské knížky zmiňují fondue jako pokrm z taveného sýra. Dovolujisi oponovat: fondue je společenský večer, taví, lépe řečeno slévá se společnost.
Je pravda, že se u toho pojídá zmíněný sýrový pokrm. Kuchařky uvádějí, že důležitý je Appenzeller-Käse, sýr z kantonu Appenzell. Podle mne jsou důležití hlavně dobří přátelé. Výběru pozvaných hostů k fondueové večeři je nutné věnovat náležitou péči.
Fondue je servírováno v nádobě, zvané caquellon (kakelon), která stojí na hořáku, aby byla sýrová tavenina stále ve varu. Každý z hostů má dlouhou speciální vidličku, na kterou si napíchne kostku nakrájeného chleba, a jeden po druhém je namáčejí do vařícího se sýra. Při tom se povídá, žertuje, vyprávějí různé vtipné historky hlavně ze života těch přítomných.
Je nutné dávat pozor, aby napíchnutý chleba nespadl z vidličky do vřícího fondue. Jako většina společenských událostí má také fondue svá pravidla: pán, kterému spadne chleba z vidličky, věnuje láhev vína. Dáma, které se stane totéž, je povinna políbit od ní nalevo sedícího pána. Dobře vychovaný pán nechá jednou za večer spadnout chleba. Dáma nemusí být moc dobře vychovaná, aby upustila chleba do fondue, nicméně jistá zdrženlivost je na místě. Ovlivňuje to také zasedací pořádek.
Ve fondue je kromě různých sýrů také bílé víno a kirsch, což je pálenka z třešní. Z horkého pokrmu se alkohol rychle vypaří, tudíž se k jídlu připíjejí tytéž tekutiny. Obojí alkohol, ten vypařený i ten vypitý, pomáhá tvořit správnou atmosféru.
Jeden známý si jednou stěžoval: „Musel jsem po fondueovém večeru týden větrat.“ Také tento názor si dovolím poopravit: vzpomínka na atmosféru povedeného fondueového večera by měla vydržet u všech přítomných hostů co nejdéle, neměla by nikdy vyprchat.
J. Kříž, srpen 2014